Záchytná stanice Krajské zdravotní Teplice

Myslel jsem, že v nemocnicích v našem kraji už mě nemůže nic překvapit, jak moc jsem se spletl. Interiér i exteriér vypadá, jako bych si dal exkurzi do roku 1984. Pokud chcete zaparkovat aspoň 10 minut od vchodu, tak přijeďte aspoň hodinu dopředu, protože jinak nemáte šanci. V poměrně velkém areálu by člověk (i dle dostupného plánku) čekal, že bude k dispozici více vchodů, ale ne, ať jdete kamkoli, musíte to vzít přes polikliniku, ostatní vchody jsou pouze pro personál. Korunu tomu dává neochota personálu podávat i ty nejzákladnější informace (tímto zdravím MR oddělení). V případě, že vám budou aplikovat cokoli do žíly, vezměte si s sebou náplast s vatičkou, zde se totiž řídí heslem jeden pacient = jedna náplast. Pokud se zde z jakéhokoli důvodu ocitnete, je mi vás líto.

Nejhorší zkušenost na urgentním příjmu v teplické nemocnici. Nemyslela jsem si, že mě ještě něco dokáže překvapit, ale připravte se hned na nepříjemný a arogantní přístup od nepříjemných osob na recepci, kterým údajně překážíte při ranní kávě a které vám nejsou schopné nijak pomoci, jen se na vás osopovat. Člověk přijde s akutními a silnými bolestmi a dozví se pouze, že lékaři začínají pracovat od 9-11 hodin. Žádná snaha pomoci, žádná empatie, jen nepříjemné poznámky. Potom se není čemu divit, že je práce zdravotníků vnímána jako nevděčná — jaký přístup, taková reakce pacientů. Je mi opravdu líto lidí, kteří sem musí chodit hledat pomoc.

Rád bych touto cestou vyjádřil velké poděkování za léčbu a následnou operaci panu chirurgovi MUDr. Petru Zajícovi za jeho vysoce odbornou, precizní a profesionální práci při výkonu mé cévní operace. Pod jeho skalpelem se již ocitl čtvrtý člen naší rodiny a za každého z nás mu náleží to nejvyšší možné hodnocení. Rád bych rovněž poděkoval panu anesteziologovi, díky jehož práci jsem se po probuzení z operace cítil velmi dobře, což považuji za mimořádně pozitivní zkušenost. Zvláštní poděkování patří také cévní poradně – pavilon G a chirurgickému oddělení B (lůžková část), kde jsem byl hospitalizován, za naprosto špičkovou péči. Velké díky patří všem sestřičkám a ošetřovatelkám, které byly po celou dobu hospitalizace velmi ochotné, vlídné, empatické a vždy připravené pomoci s úsměvem. Jejich lidský přístup je dnes opravdu vzácný. Oceňuji také čistotu oddělení, dobré jídlo, výbornou organizaci péče a celkově vysokou profesionalitu celého týmu. Na těchto odděleních je skutečně cítit, že práce je vykonávána také srdcem. Ještě jednou velké díky celému kolektivu lékařů i ostatnímu personálu pod vedením pana primáře MUDr. Martina Sesseka – mohu jen doporučit. Petr Porner ml.

Ano je to děs. Pro mně přijela sanitka a když mně měli dát na nosítka zahlásil pán že ho bolí záda že ať se do sanitky nějak dostanu sama. A to nebudu rozepisovat další jejich poznámky proto že tomu by ani nikdo nevěřil tak že nebýt mého kamaráda tak nevím co se mnou bude. A diagnóza: sepse, akutní selhání ledvin, pneumonie a anémie z nedostatku železa a jiné... Ano je pravda že jsem to nechala sama dojít až takhle daleko neboť jsem měla skoro pět dní horečky, zimnice atd. Které se navišovali o další příznaky,ale po mojich dřívějších zkušenostech s Teplickou nemocnicí bych raději umřela než-li tam jít dobrovolně (opět nezklamali co se týče nejhorších zkušeností vůbec). Tímto děkuji kamarádovi J.M. že to vzal do vlastních rukou, na nic se mně neptal a tu sanitu zavolal jinak bych tenhle komentář nepsala.

Na dětském oddělení Teplické nemocnice jsme skončili před pár měsíci akutně s naším tříměsíčním synem. Měli jsme za pár dní odcestovat z ČR, místo užívání si rodiny jsme spali v prostředí, kde se ukázalo všechno typicky české, co v českém zdravotnictví pořád přežívá: chlad a necitlivost. Některé sestry místo podpory dokázaly pronášet věci typu „odneste to dítě pryč, ať nám tu neřve“ po odběrech krve. Komunika téměř žádná, „protože to tak je“, a ty jako pacient máš držet hubu a krok. Navíc jsi na obtíž. Některé si dokonce libuji v radách, které jsou naprosto nevhodné, ne-li škodlivé pro konkrétní věk dítěte. Neříkám, že jsou takové všechny sestry, jen některé byly dost nevýrazné, nebo šly s davem. 🥴 Navíc když nejste typicky česká rodina, nejsi sama matka na pokoji, která mlčí, tak se jim nelíbilo, že se nemůžou chovat stejně, jako vždy - povýšeně. Semtam někdo nasadil milý či falešný úsměv, ale celkový toxický vibe byl citit na míle daleko. Sestry si neuvědomují, že tam nejsi ve vězení nebo na výchovném táboře, ale jsi někde proto, aby si zjistil, co je s tvým dítětem, případně dostalo pomoc, celý proces má být o spolupráci, ne diktatura. A ta se děje horko těžko, když jsou na pokoji oba rodiče a to 24/7, kteří si jsou vědomi svých práv. A právě v tomto prostředí byla paní doktorka Kateřina Stachová doslova zářivou výjimkou - byla hvězda. 🌟 Přistupovala k nám s respektem, pochopením a obrovskou empatií. Vysvětlovala vše jasně, byla lidská, otevřená a vstřícná. Uměla komunikovat i v angličtině, takže se do péče aktivně zapojil i můj manžel, který je cizinec. To, že jsme u dítěte oba, pro ni bylo naprostou samozřejmostí. Cítili jsme, že nás skutečně podporuje a stojí na naší straně. Musím říct, že mi i pár slz ukáplo (potají, hihi) - hřálo to u srdce. Jediné, co mě napadalo, bylo: kéž by bylo takových lidí ve zdravotnictví víc. Protože nebýt toho, že se nebojíme ozvat a že tam byl tenhle človíček, odcházela bych s opravdu hořkou pachutí. Paní doktorka si zaslouží speciální uznání, odměnu, cokoliv - protože byla prostě světová. Často na ni myslím. 🌍✨ 5 hvězd je za paní doktorku a celkově, že zdravotní péče byla… za personál bych dala půl hvězdy…