Svitavy, Oddělení psychiatrie a psychoterapie s psychosomatikou

Byla jsem hospitalizována akutně z důvodů záchvatů třesu. Strávila jsem cca týden na uzavřeném oddělení, kde to bylo jako ve vězení. Paní primářka odmítala u jiného problému veškeré možnosti jiné než psychosomatické diagnózy, ač mi odborníci z jiných oborů řekli opak. A když mi ze stříhání vznikl zánět šlach (na který trpím), tvrdila mi, že to mám jen v hlavě. Přicházela jsem jako usměvavá žena plná pozitivní energie a domů odjížděla na revers s pláčem úlevy, že už se tam nevrátím. Zůstanu raději ambulantně u své psychiatričky a psycholožky. Navíc ještě ve zprávě stálo, že jsem byla na otevřeném oddělení a odmítám svou diagnózu. Nemluvě o komentáři, že jsem "sladce arogantní". Jako pozitivní můžu hodnotit jedině paní psycholožku a některé sestry. Nikdy víc.

Příjemné čisté prostředí hodné sestřičky. Jídlo moc dobré. Ani se mi nechtělo zpět domů 😀

Byl jsem pacientem psychiatrické léčebny ve svitavské nemocnici a chtěl bych tímto jak paní primářce i paní doktorce zdravotním sestrám a celému personálu ještě jednou z celého srdce poděkovat a vysmeknout obrovskou poklonu za nesmírně vřeli až přátelsky přistup i odbornou pomoc. S tak perfektním týmem jsem se za svůj život nesetkal v žádné nemocnici ani léčebně. Díky moc s pozdravem všech Váš bývali pacient M.M.

Za mě i přítele 3/5. Klady: Pan Doktor Bartoš, který jen kýženě pokojně vyslechl a nesoudil a hlavně nedával rady na zabití - na rozdíl od paní primářky, více méně dodržování práv pacientů, psychologové, dobré jídlo i čistý areál, adekvátní čas na vycházky… Zápory: Paní primářka: Přítel se musel chtít zabít a musela ho tam dovézt záchranka, jinak ho dříve hospitalizovat odmítala, mně dala fakt radu nad zlato ve smyslu “jestli se bojíte umírání, tak se zabijte rovnou”, aneb jsem se bála ztráty jisté věci a ona mi řekla, ať ji rovnou zahodím nehledě na to, že kvůli riziku ztráty dané věci jsem nějaké potíže vůbec měla. Hospitalizaci jsem pochopitelně odmítla, neboť kvůli tomu, že zde byl i přítel, mě i s obyčejnou úzkostnou poruchou chtěli dát na uzavřené oddělení - bez výjimky, co se tamních pravidel týče (takže zabavení věcí, kontrola jak v base atd.). Také přílišný počet lidí na jednom pokoji, kde se pacienty neustále střídali, až to jednoho akorát stresuje. Pro další, již ambulantní léčbu jsem raději přešla jinam. Pohotovost funguje pouze na vydupání.

Paní,Primàřka, skvělá... rozumy lidem....sestřička ochotná úsměvavá.