Praha 6, Denní sanatorium

Klientem Horní Palaty bohužel nebyla, takže nemůžu popsat fungování, pokud do ní člověk dochází na stacionář. Nebo spíš naštěstí, stačil mi vstupní pohovor s doktorkou Hanou Praškovou. Doktorů jsem za celý život měla možnost poznat mnoho a tohle byla jednoznačně ta nehorší zkušenost, nebojím se ji posat až jako traumatickou. Ve zkratce byla doktorka velmi nerespektující, rozebírala moje traumata do detailů, které k ničemu nebyly a jen se mi z nich udělalo zle, převracela informace ode mě nebo si je vyloženě vymýšlela pomocí stigmatizujících stereotypů. Dále bylo vidět, že vědecká literatura jí nic neříká, člověk by nečekal, co takový "odborník" dokáže vypustit z úst. Pohovor trval nekonečné 3 hodiny (takový pohovor v Esetu to stihli za 1 hodinu) a nepřekvapivě jsem se tam poté na záchodě rozbrečela. Kdo si chcete zachovat duševní zdraví, do Horní Palaty rozhodně nechoďte.

Moje dobrá kamarádka byla na vstupním pohovoru a přístup byl vyloženě neskutečný. I přes to, že roky řeší závažné a legitimní problémy, které řeší u psychiatra, zpochybňovala paní doktorka její diagnózu, několikrát se ptala na stejnou otázku a mnoho otázek bylo dost irelevantních. Nemluvě o nepříjemnosti a neempatickému přístupu, což by u psychiatra mělo být alarmující.

Ráda bych se rovněž podělila o svou zkušenost v denním stacionáři. Po docházení k psychologovi a pojídání antidepresiv jsem věděla, že takhle to dál nejde. Nakonec mi moje psycholožka doporučila stacionář. Musím říct, že jsem tam šla s tím, že věřím tomu, že mi tam pomohou. Prvních pár týdnu se téměř nic nezměnilo, ale asi v polovině to začalo dávat smysl. Člověk musí dostat ze sebe všechno a ono to pak funguje. Já musím říct, že mě tam moc pomohli a teď jsem neuvěřitelně spokojená. Takže vydržet a věřit je základ. Já osobně stacionář doporučuji.

Občas se člověk prostě ocitne na rozcestí a neví jak dál, dva měsíce ve stacionáři na Palatě Vám pak dají čas a prostor si věci srovnat, možná i začít přemýšlet maličko jinak, možná si jen odpočinout - i když i terapie umí být setsakra náročná. Mám odtud hodně vzpomínek a zdejší zahradu miluju, připomíná mi tu z pohádky od Jiřího Trnky. Díky arteterapii jsem si uvědomil, že mě baví si kreslit a od tý doby jsem nepřestal. A spoustu dalších věcí, na které tu není prostor. Horní Palata je zkrátka moc fajn.

Sedmitýdenní denní stacionář mohu vřele doporučit... ačkoli to bylo zprvu velmi nepříjemné a náročné, hlavně emočně/psychicky. Při pravidelné docházce a práci na sobě mi stacionář pomohl (alespoň trochu) nalézt a obnovit v sobě ztracený klid a nadhled. Nestihl jsem vyřešit všechny problémy a rány života, ale alespoň si většinu z nich uvědomit (připustit); něco drobného vyřešit či začít řešit; otevřít se; něco odložit; a i trochu zpomalit – v tomto krásném prostředí a pod vedením pana primáře a skvělého personálu (mgr. Janská, MUDr. Pěšicová, zahradník Jakub atd.) je možné cokoli. Děkuji mnohokrát. A všem budoucím pacientům přeji hodně zdaru a síly.